Když jsem byl malý kluk, miloval jsem hru na pískovišti. Měl jsem tu své bábovičky, lopatku a kyblík a i když už si nevybavuji mnoho detailů z tohoto období, jeden si pamatuji naprosto přesně. V sedmdesátých letech dvacátého století se vyráběl plastový model vozidla Tatra 148, který byl určen pro hru na pískovišti. Tatrovka byla obrovská, neznám přesné rozměry, ale odhaduji je na 60 cm na délku, 30 cm na šířku a 25 cm na výšku. Já takové auto chtěl, moc jsem po něm toužil, ale nikdy se mi má tužba nevyplnila. Neodnesl jsem si z toho sice žádné trauma, ale byl to jeden z mých nesplněných životních snů, asi jako můj vztah s životní láskou, která velmi brzy tuto planetu musela opustit.
V současné době už si pochopitelně na písku nehraji, s pískem jsem naposledy pracoval v době, kdy jsem zakládal svá dvě nová akvária, ovšem tu Tatrovku považuji za vozidlo, které symbolizuje dobu socialismu. Velmi často jsem toto auto vídal na stavbách a navíc mi připadá jeho vzhled velmi zajímavý. Fascinuje mě na něm zejména tvar kabiny. Je protáhlá a připomíná mi něčím zvířecí čenich. Ve spojení se sklápěcí korbou na mě působí nesmírně elegantně a kdybych měl možnost pořídit alespoň model této Tatrovky, asi bych dlouho neváhal a udělal si s ním radost.
Model auta je dnes už k mání. Je zhotoven v měřítku 1:43 v modré barvě ČSAD a jde o precizní ruční práci, která rozhodně předčí ty oranžové Tatrovky z dětského pískoviště. Tento model by mě určitě potěšil, i když není zrovna oranžový. Nebo může potěšit někoho jiného, třeba také nějakého pamětníka, co sledoval náklaďáky na stavbách a líbily se mu, jak sklápí písek na určené místo, nebo jak si nechávají na svou korbu nakládat rypadlem vyhloubenou zeminu.
Vůz lze darovat k narozeninám nebo pod vánoční stromek. Anebo jen tak, pro radost ze života.